Snad možní zítra,
já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší,
než ostatním může se zdát.
Jsem kapkou v moři,
co hráze boří,
a devátou vlnou se tváří.
Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
dál beruška si lítá.
Dál jak neznámej klam,
úplně dál tě vítám.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc chci ve výškách,
se líbat.
Den líně snídá,
čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím,
že pro pár kouzel,
svět neprobouzel,
a tak v děšti mám sama stát.
Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
dál jak neznámej klam,
úplně dál tě výtám.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád.
Padne noc chci ve výškách,
se líbat.
Stejný stín,
stejný stín,
stejný smích já v sobě mám.
Nejsi tím,
kdo má mi klín ,
v téhle době nehledám
Už možná zítra,
já nebudu stejná,
snad možná zítra,
neobyčejná chci se stát.
Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám?
Dnes už neotvírám.
Dál jak neznámej klam,
uplně dál tě vítám,
nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc chci ve výškách,
se líbat.
Když svítá.
Dnes už neotvírám,
beruška si lítá.
Dál jak neznámej klam,
uplně dál tě vítám,
nejsem protiklad,
co řešíš rád.
Padne noc chci ve výškách,
se líbat.